PES A JÁ

Mám to štěstí, že žiji v krásném historickém městě, kde ke středověkému centru města přiléhá nádherný lesopark. Je velice oblíbený jak místními seniory, tak dětmi, maminkami s kočárky, milenci i puberťáky. Za pěkného počasí je park plný a proto si vybírám pro mé běhání brzké ranní hodiny. Bohužel jsem zjistil, že nejen já, ale i pejskaři dostali stejný nápad.

Psi jsou super, mám je rád. To samé bych rád řekl i o jejich majitelích, ale po zkušenostech ze svých ranních běhů nemohu říci to samé. Za poslední týden, jsem byl 7x běhat. Z toho jsem si 4x zaběhal nechtěně s čtyřnohým sparing partnerem. To je i na mě trochu moc.

Při posledním výběhu si to uháním s kopce ke krásnému mlýnu v údolí a najednou se mi postaví tváří, tedy čumákem v tvář, německá doga velikosti malého osobního auta FIAT.  Začne vrčet a majitel opět nikde. Zpomalím, zastavím se a stojím tam sám…. Čekám a přemýšlím, jak asi dopadnu, pokud dostane hlad a zatouží po svačince. Pardon, snídani. Snažím se vycouvat, ale při jakémkoliv pohybu doga vrčí stále více. Po nějakém čase, který mi připadá nekonečně dlouhý, se volnou chůzí přiblíží majitel a s úsměvem na rtech volá: „On vám nic neudělá, on je hodnej!!!!!! Chce si jen hrát!“ Neudržel jsem se a zakřičel na něj: “KDO TO MÁ SAKRA VĚDĚT? MOJE TEMPO JE V ČUDU A JÁ TU STOJÍM JAK PITOMEC!“

Po výměně názorů s majitelem doprovázené vrčením jeho dogy se opět rozbíhám a přemýšlím, co udělám příště. Není to první incident a nebaví mě se nechat pokousat a být neustále obtěžován cizími psy. Volám Městskou policii, ale tam mi nepomohou. Prý to není na tzv. výjezd s majáky, a majitel i se psem, než přijede MP zmizí. Tak jinak. Vezmu si zbraň na obranu před napadením psem. Ale jakou? Nevím. Myslím, že by mě stejně pokousal, i kdybych se bránil se zbraní v ruce. V tu chvíli běžím kolem řeky, kde je cvičák pro psy a zrovna tam divočej s vlčákem.

Vlčák řve jak PODEBRANEJ, cení tesáky a figurant nemá šanci. Vlčák se zakusuje. Tak jsem mohl dopadnout s dogou taky. Oklepu se a není mi z toho pomyšlení nejlépe. V tu chvíli si vlčák všimne kutálejícího tenisáku a je po akci. Vlčák zkrotne a je jak beránek.

MÁM TO! TO JE ONO! PŘI BĚHÁNÍ BUDU MÍT U SEBE TENISÁK A PEJSANOVI HO HODÍM, AŤ SI KOUSNE DO TENISÁKU A NE DO MĚ. Další den jdu opět běhat a tentokrát mám tenisák v kapse. Dnes se na setkání s dogou těším. UŽ VÍM JAK NA NI VYZRAJU! DOUFÁM 🙂

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Chci vědět co je nového

    Zadejte, prosím, vaši emailovou adresu

  • Kategorie